Metal Jan

Založení:

Přidej datum vzniku,

Žánry:

Přidej žánr,

Hodnotit:

Líbí Nelíbí

51 se líbí, 3 se nelíbí

Metal Jan vznikl na začátku roku 1987 (březen), jako výsledek domluvy členů tří rozpadajících se kapel, které v té době působily na Hlinecku - respektive zdravého jádra každé z nich. Ty tři partičky se jmenovaly: Katoda, Alarm a Gama. Z Katody přišel Honza Mouka a Pepek Horák, z Alarmu Sam a z Gamy Petr Lexa, Jirka Polanský a Honza Bárta. Jirka Polanský - zvuk & management (nezbyla na něj totiž kytara, resp. nějak jsme si tenkrát nedovedli představit, že bysme měli kytary tři, ale i tak to byl zřejmě jeho nejlepší krok a dneska určitě vůbec nelituje, že se za ten mix postavil) Všichni jsme byli z Hlinska, kde v tu dobu hrálo spousta kapel a dalo by se říci, že některý i docela dobře. PRVNÍ ROK První rok, tj. 1987 byl ve znamení prvních zkoušek (první historická zkouška byla 4. dubna) a sehrávání se a několika málo zábav, které nestály za nic. Jednak v ten čas musely mít všechny kapely přehrávky, a tak jsme podědili „papíry“ po Gamě, což zas nebyla tak velká výhra, protože na tuhle kapelu se zas až tak nechodilo (a to se tenkrát za komančů chodilo na kdeco…). Nicméně čas první zábavy se neúprosně blížil a najednou byl ten den tady – 1. srpen v kulturáku v Herálci. Odtud taky takový malý vysvětlení, proč se hodně podstatnejch věcí v kapele odehrálo v týhle malebný vesničce na česko-moravským pomezí. Je to vopravdu skoro symbol, protože v pozdějších letech – v dobách největší slávy byli 3 členové Metal Janu z Čech a 3 z Moravy. 29. října 1987 se konal Rockfest ve Žďáru nad Sázavou, kde už naše partička hrála poprvé pod názvem Metal Jan a vybojovala si přehrávkovou třídu III (pro amatérskou kapelu tu nejlepší - jak jinak). Tímto dnem definitivně skončila Katoda, Gama a Alarm. Od tohohle okamžiku to bude navždy už jen METAL JAN!!! DRUHÝ A TŘETÍ ROK Na konci roku 1988 dochází k první personální změně, a to na postu bubeníka. Na místo Honzy Bárty přichází chotěbořský démon Olda Velíšek, kterej se nám do kapely tak trochu vnutil, ale jak jsme časem poznali – díkybohu za to. Honza Bártů nestíhal a přestával si se zbytkem kapely rozumět. Dneska je všechno jinak a zase se můžeme v klidu bavit o všem možným. Na začátku ledna 1989 už proběhly první zkoušky s Oldou. Tato změna pro kapelu znamenala hodně, protože se poprvé v našich písničkách rozezvučely dva kopáky, které vtiskly našim písničkám úplně jinou podobu. To začala bejt opravdu „metla“. Oldo, díky za to! V půlce roku 1989, přesně 24. června se nám ozvalo naše milé kulturní středisko s tím, že je třeba obnovit přehrávky a dokázat tak komisi „hudbyznalých odborníků“, že hrajeme opravdu socialistický bigbít alá „plešatá zpěvačka“ a formujeme a směřujeme názor mladistvých, přišedších na zábavu, správným směrem. O důležitosti takové akce vypovídá i to, že při největším „nářezu na dva kopáky“ nám jeden člen komise v jedenáct hodin dopoledne usnul nalitej jako prase v basové bedně PA systému :-) !! Byla z toho zase „trojka“ (přehrávky) a my mohli v klidu pokračovat v hraní. To jsme ještě nikdo netušili, že bolševik už mele z posledního a pro Metal Jan je to poslední potupné absolvování podobné rádoby zkoušky z hudební gramotnosti ... ale stejně to byla ukrutná prdel!!! Ztohoto období pocházejí písničky - Narkoman, Metal Jan, Hradby věků, Synek z Moravy, Allouette, Rebel a další. Návštěvnost našich zábav byla velká i přes fakt, že ty správný lidi a správný písničky teprv čekali kdesi za horizontem času, ale čas tenkrát opravdu pracoval pro nás ... Po prázdninách ke konci září se už zase schyluje k personálním změnám. Mouka se vrací coby absolvent po jednom roce z vojny, na kterou se pro změnu odebírá Pepa Horák. Takže je třeba sehnat kytaristu a konečně již také sólového zpěváka, abysme se my hráči mohli lépe věnovat svým nástrojkům. Kromě Mouky se z vojny vrátil i Pepa Kopečný, a to byl vopravdu šťastnej tah – zpěvák s hlasem jak zvon a navíc přitáh do kapely Alana, v té době teprv šestnáctiletého nesmělého kluka, ale o to talentovanějšího kytaristu. Po krátkém rozkoukání a seznámení začala ta správná dřina a makačka ve zkušebně. Alan měl ne jeden, ale hned dva šuplíky plný skvělejch věcí, takže práce bylo nad hlavu a všichni jsme se jednomyslně shodli, že tento rok už nic, ale v roce 1990 se to spustí nanovo a pořádně. Příchod Pepka Kopečného a Alana Sochora dovršil období změn v kapele a vtiskl kapele její téměř definitivní podobu. Zejména kluci z Moravy, tj. Alan a Pepek začali skládat perfektní věci a jejich hudební invence je dodnes neutuchající. Z tohoto období pocházejí skladby jako : Spartakus, Krátký dlouhý den, Pohled do časů, Císař XX. století, Sochobach, Sláva a další. Nastává nejkrásnější a nejplodnější (u některých členů doslova a do písmene) období kapely, a tedy léta … 1990 až 1992. ROK ČTVRTÝ A PÁTÝ Na začátku roku 1990 se do hlinecké Sokolovny vrátila „móda“ odpoledních čajů, což byla vydařená nedělní taškařice, kdy se všichni včetně kapely lehce zramplovali, aby se jim v pondělí ráno nastupovalo dobře do pracovního procesu. V květnu se nám podařilo hrát díky akci zvané Majáles na stadionu ve Žďáru nad Sázavou – vskutku skvělej pocit. Několik tisíc lidí a celkově fantastická atmosféra. Jinak se hrálo takřka každý týden a počet akcí utěšeně narůstal. Za zmínku zcela jistě stojí i fesťáček řečený Metalové nebe (1. ročník), který se nemohl konat jinde než v Herálci. Kromě nás tam byl ještě Brian, Abax, Hever a pár dalších „ostrejch“ partiček. Ke konci roku se počet odehraných akcí zakulatil na rovných PADESÁT a všichni již cítili lehkou únavu, ale zároveň chuť dělat nové věci, a tak jsme se všichni velmi lehce shodli na tom, že zase na nějakej měsíc zavřeme do zkušebny a budeme jen a jen zkoušet, aby ten návrat po Novým roce zase stál za to. Po plesový sezóně zhruba na začátku března 1991 jsme začali svoji jubilejní pátou sezónu v Hlinsku a den nato hned v Herálci. Lidí jako sraček – jedním slovem nádhera. Nový věci, strašná chuť do hraní a vůbec celková pohoda. Netrvalo dlouho a po měsíci a půl hraní na kapelu dolehlo černý období. Peťa Lexa „uklízel“ fanoušky, který nám viseli při odjezdu z vesnice Pohledec na stěračích autobusu a jeden z nich se mu lehce zakous‘ do ruky. Otrava krve - tak tak, že nepřišel o ruku a my tím pádem o jedinečného kytaristu a kamaráda. Nicméně jelo se dál a Metal Jan hrál poprvé v historii pouze s jednou kytarou. Alan oba kytarové party zvládl více než bravurně a celkově se díkybohu nejednalo o více než měsíc a celkem 6 hraní. Na pouťovou zábavku na konci května v Křížový (dnes Krucemburk) už byl Peťák zpět, fit a celkově žíznivej (tedy zdravej) a jen s malou kosmetickou vadou – bez jednoho prstu ... :-( ... Celkově jsme tuhle sezónu opět zakončili s více než padesáti akcema na kontě. ROK ŠESTÝ A POSLEDNÍ?! Na přelomu roku 1991 a 1992 to čím dál tím víc vypadá na další, již druhou, změnu na postu bubeníka. Olda kvůli neshodám s kapelou odchází a Alan přivádí svého kamaráda, v té době sedmnáctiletého, Honzu Kirchnera z Nového Města. Tímhle příchodem se z Metal Janu stává sestava All Stars a podle toho taky vypadá práce na nových písničkách, pohoda ve zkušebně a později od obligátního března rovněž na pódiu. V květnu se koná další ročník Metalového nebe. Tentokrát ale v Hlinsku a s mezinárodní účastí: Devastate (SRN), Chirurgia (Praha), D.A.I. a naše „maličkost z Českomoravský vysočiny“. A pak opět spousta a spousta zábav – dá se říct, že víkendy, kdy se hrálo jednou či nehrálo vůbec byly opravdovou výjimkou. Během roku v nás všech postupně uzrálo přesvědčení, že tenhle rok se musí natočit aspoň kazeta či minimálně nějakej demáč – materiálu jsme měli opravdu přehršel a šlo jen o to vybrat to nejlepší, ale taky to nejprofláklejší v tom dobrým smyslu slova. Volba padla na studio v „dalekých“ Otrokovicích a popravdě řečeno dneska si asi těžko kdo vzpomene, proč jsme jeli točit zrovinka tam a ne rovnou do „Abbey Road“ ... :-) ... V půli září jsme se definitivně odebrali do Otrokovic, kde jsme strávili hudebně-alkoholický týden a domů si odtamtud vítězoslavně přivezli demo s nahranými šesti kusy. S odstupem času se dá pořád říci, že ne špatně. Eufórie to byla veliká, leč za horizontem se již kupila bouřková mračna a o blýskání na časy nemohlo být ani řeči … V té chvíli, kdyby nám někdo řekl, že Metal Janu zbývají poslední týdny života a první rozpad na sebe nenechá dlouho čekat, by se dočkal buď smíchu nebo přátelské rady doporučující návštěvu psychiatra ... První říjnový víkend se jelo na koncert do Pardubic, ale ne jako diváctvo, ale jako jedna ze čtyř učinkujících kapel. A kdo že byly ty další? Anachronic, Polymetal a „nějakej“ Kabát … znáte to někdo?! Tyhle teplický kluci nám tehdy říkali: „...vás (Metal Jan) stačí vzít na pár kšeftů s náma na šňůru a máte vydaný CD hned a … a …blablabla“ To opravdu polichotilo, a to ještě Kabát nebyl zdaleka tak profláklej a slavnej jako je dneska. Na jednu stranu měli tyhle chlapíci štěstí, že jsme se rozpadli, protože jinak …!!!! :-))) O měsíc později se začal točit videoklip na moravském hradě Zubštejně. Mezitím se stále hrálo a ač to vůbec nevypadalo, morová rána už čekala doslova za rohem! V půlce prosince se konal další koncert v Pardubicích s názvem „Metal for Yugoslavian Children“. Kdo tam byl a hrál už není podstatný ... to podstatný a STRAŠNÝ zároveň bylo to, že to bylo poslední hraní kapely Metal Jan v její nejlepší sestavě a že pak trvalo dlouhejch „moc“ let, než se všichni ty metaloví harcovníci znovu potkali ... ! celý popis