zavřít
Žentour
Založení:
1981
Žánry:
Přidej žánr,
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

81 se líbí, 2 se nelíbí

Jan Šulc, jazzový klávesista a klavírista, prošedší vlastní jazzovou formací Hemenex, s kterou vystoupil i na PJD, začal během roku 1981 na pražské konzervatoři hledat spoluhráče pro založení nové jazzové skupiny. Společně s milovníkem Rolling Stones, baskytaristou Janem Černým sehnali velmi mladé muzikanty - klávesistu Petra Ackermanna a bubeníka Václava Kabáta. Pátým do party se stal zpěvák a kytarista Janek Ledecký, kterého Šulcovi dohodila ze svého Horečka Bandu sama jazzová šamanka Jana Koubková. Šulc, který počítal s tím, že vzniklé těleso se bude nadále věnovat jazzu, mu ponechal i původní název svého předchozího bandu - Hemenex. Záhy ale zjistil, že jeho mladé spoluhráče to daleko více táhne k rocku než k jazzu. Nezbylo mu tedy než se přizpůsobit - místo kláves začal hrát na kytaru, na kterou toho předtím příliš nenahrál, a změnil také název kapely na Žentour podle titulu jedné z prvních vlastních písní (pro neznalce, kteří neví, co to znamená: je to převod tažné - třeba zvířecí - síly na otočný hřídel, který pak může cokoliv pohánět). V tom čase českým rockem začala hýbat tzv. nová vlna a Žentour se k ní přihlásil se vším všudy, což hlavně vyznělo v jeho pódiovém projevu. První vystoupení si odbyl jako předskokan Abraxasu Na Chmelnici na podzim 1982. Kapela využila celé škály scénických a divadelních prvků, od pomalovaných obličejů až k různým podivným oblekům (deštník jako pokrývku hlavy, Ledecký namalovaný jako klaun atd.) a celé to vyvrcholilo "běsnou" spoluúčastní Baletní jednotky Křeč. Bylo to srandovní a zároveň celé in - přesně v duchu doby. V únoru 1983 odešel zakladatel skupiny Jan Šulc do právě se formujícího bandu Vítkovo kvarteto, takže druhou kytaru k první Ledeckého začal v některých skladbách používat Ackermann. Navíc, snad možná z obav před právě začínajícím pogromem na kapely nové vlny (viz. Tribuna), se soubor na svých koncertech začal objevovat jen v civilním oblečení. Vůdcovství v kapele pozvolna přebral baskytarista J. Černý, ovšem pod hudbu a texty se podepisovali členové souboru kolektivním pseudonymem Žentour. Hudební publicista Aleš Opekar o nich napsal v knize Excentrici v přízemí: "Vnějškovou novost sebou Žentour skutečně nesl. Baskytara není zatěžkána jednolitým bluesovým tahem, ale pohybuje se spíš v krátkých rytmických figurách, mezi nimiž zůstávají drobné pauzičky. Společně s odpovídajícím tepem bicích nástrojů tak dosahují vzrušivého neklidného napětí. Kytara nekreslí kolorativní sóla, ani neřinčí průběžným akordickým doprovodem, nýbrž melodické i akordické postupy střídá za účelem barevného a zejména rytmického dotvoření celku. Podobná funkce připadá i klávesovým nástrojům. Jejich kratší melodické úryvky nebo akordické údery se s ostatními nástroji střetávají ve vícehlasu podobných melodických a rytmických motivů. Zvukové efekty a využití computerů se stávají nezbytným materiálem kompozičního záměru. Ve výsledném soundu hrají barva a rytmus ještě důležitější roli, než tomu bylo u tradičního rocku." Když si k tomu ještě přimyslíme občasné snahy kapely vkomponovat do svých skladeb i prvky reggae a funku, můžeme si udělat docela solidní obrázek jak hudba Žentouru v té době vypadala. Band se vcelku úspěšně zúčastnil dvou ročníků Vokalíz (1983-4) a přehlídek Hudba mladé generace a Rockový maratón 2 v pražském PK. Rok 1985 byl pro kapelu rokem změn. Nejprve dostala nabídku od studenta režie pražské DAMU Petra Poledňáka účinkovat v jeho absolventském projektu - adaptaci novely maďarského spisovatele Tibora Déryho "Pomyslná reportáž o americkém pop festivalu". Soubor pro tento účel zaranžoval Poledňákovy písničky a poté naživo doprovázel herce přímo na pódiu (v některých rolích se objevili mj. Janek Ledecký, Ivana Chýlková, Karel Greif atd., premiéra už v prosinci 1984). Ke druhé změně došlo v druhé polovině roku 1985. Bubeník Václav Kabát se po natočení prvních dvou singlů nepohodl s baskytaristou J. Černým a navíc přijal angažmá ve FISYO (Filmovém symfonickém orchestru) a tak jeho místo za bicí soupravou zaujal protřelý a zkušený David Koller (ex-Jasná páka, ex-5P, ex-SLS, zároveň ZOO), který se stal vedle Ledeckého i druhým zpěvákem. Sotva přišel, hned se zúčastnil nahrávání třetího "žentourovského singlu. V té době navíc všichni kmenoví členové Žentouru pomalu končili svoje studia na konzervatoři, takže začala být volná cesta k tomu aby se soubor profesionalizoval. A tehdy se také sound kapely začal měnit směrem k poněkud komerčnější formě. Janek Ledecký to lapidárně komentuje v seriálu Bigbít: "Řekli jsme si, že budeme dělat programově pozitivně. Tehdy jsme to nazvali ´no problem image´." A jeho spoluhráč Petr Ackermann v tomtéž pořadu dodává: "Samozřejmě že jsme šli po slávě a popularitě, takže jsme se snažili bejt líbivý, ale v takovejch nějakejch svejch mantinelech."Ledecký si v té době zahrál jednu z rolí v příšerném filmu "Zelená léta" - o rok později se Žentour herecky podílel i na filmu "Můj hříšný muž". V roce 1986 se kapele podařilo natočit i svoji první velkou desku, nazvanou "001", na které se jako hosté objevili třeba Ivana Chýlková nebo kytarista Michal Šenbauer (zároveň ZOO). A také vystavět svůj bombastický koncertní program "Múzy v presu" (se Šenbauerem v sestavě) se kterým zavítal v tomtéž roce i do Západního Německa na festival Ost-West Rock Treff. V lednu 1987 zahájil činnost fan klub skupiny a připravena byla též půda pro vydávání vlastního občasníku ("ročníku") "Žentour revue", jehož první číslo vyšlo v dubnu 1987. Pražské kapely 80. let Všechny ŽENTOUR (1981 - 1992) Jan Šulc, jazzový klávesista a klavírista, prošedší vlastní jazzovou formací Hemenex, s kterou vystoupil i na PJD, začal během roku 1981 na pražské konzervatoři hledat spoluhráče pro založení nové jazzové skupiny. Společně s milovníkem Rolling Stones, baskytaristou Janem Černým sehnali velmi mladé muzikanty - klávesistu Petra Ackermanna a bubeníka Václava Kabáta. Pátým do party se stal zpěvák a kytarista Janek Ledecký, kterého Šulcovi dohodila ze svého Horečka Bandu sama jazzová šamanka Jana Koubková. Šulc, který počítal s tím, že vzniklé těleso se bude nadále věnovat jazzu, mu ponechal i původní název svého předchozího bandu - Hemenex. Záhy ale zjistil, že jeho mladé spoluhráče to daleko více táhne k rocku než k jazzu. Nezbylo mu tedy než se přizpůsobit - místo kláves začal hrát na kytaru, na kterou toho předtím příliš nenahrál, a změnil také název kapely na Žentour podle titulu jedné z prvních vlastních písní (pro neznalce, kteří neví, co to znamená: je to převod tažné - třeba zvířecí - síly na otočný hřídel, který pak může cokoliv pohánět). V tom čase českým rockem začala hýbat tzv. nová vlna a Žentour se k ní přihlásil se vším všudy, což hlavně vyznělo v jeho pódiovém projevu. První vystoupení si odbyl jako předskokan Abraxasu Na Chmelnici na podzim 1982. Kapela využila celé škály scénických a divadelních prvků, od pomalovaných obličejů až k různým podivným oblekům (deštník jako pokrývku hlavy, Ledecký namalovaný jako klaun atd.) a celé to vyvrcholilo "běsnou" spoluúčastní Baletní jednotky Křeč. Bylo to srandovní a zároveň celé in - přesně v duchu doby. V únoru 1983 odešel zakladatel skupiny Jan Šulc do právě se formujícího bandu Vítkovo kvarteto, takže druhou kytaru k první Ledeckého začal v některých skladbách používat Ackermann. Navíc, snad možná z obav před právě začínajícím pogromem na kapely nové vlny (viz. Tribuna), se soubor na svých koncertech začal objevovat jen v civilním oblečení. Vůdcovství v kapele pozvolna přebral baskytarista J. Černý, ovšem pod hudbu a texty se podepisovali členové souboru kolektivním pseudonymem Žentour. Hudební publicista Aleš Opekar o nich napsal v knize Excentrici v přízemí: "Vnějškovou novost sebou Žentour skutečně nesl. Baskytara není zatěžkána jednolitým bluesovým tahem, ale pohybuje se spíš v krátkých rytmických figurách, mezi nimiž zůstávají drobné pauzičky. Společně s odpovídajícím tepem bicích nástrojů tak dosahují vzrušivého neklidného napětí. Kytara nekreslí kolorativní sóla, ani neřinčí průběžným akordickým doprovodem, nýbrž melodické i akordické postupy střídá za účelem barevného a zejména rytmického dotvoření celku. Podobná funkce připadá i klávesovým nástrojům. Jejich kratší melodické úryvky nebo akordické údery se s ostatními nástroji střetávají ve vícehlasu podobných melodických a rytmických motivů. Zvukové efekty a využití computerů se stávají nezbytným materiálem kompozičního záměru. Ve výsledném soundu hrají barva a rytmus ještě důležitější roli, než tomu bylo u tradičního rocku." Když si k tomu ještě přimyslíme občasné snahy kapely vkomponovat do svých skladeb i prvky reggae a funku, můžeme si udělat docela solidní obrázek jak hudba Žentouru v té době vypadala. Band se vcelku úspěšně zúčastnil dvou ročníků Vokalíz (1983-4) a přehlídek Hudba mladé generace a Rockový maratón 2 v pražském PK. Rok 1985 byl pro kapelu rokem změn. Nejprve dostala nabídku od studenta režie pražské DAMU Petra Poledňáka účinkovat v jeho absolventském projektu - adaptaci novely maďarského spisovatele Tibora Déryho "Pomyslná reportáž o americkém pop festivalu". Soubor pro tento účel zaranžoval Poledňákovy písničky a poté naživo doprovázel herce přímo na pódiu (v některých rolích se objevili mj. Janek Ledecký, Ivana Chýlková, Karel Greif atd., premiéra už v prosinci 1984). Ke druhé změně došlo v druhé polovině roku 1985. Bubeník Václav Kabát se po natočení prvních dvou singlů nepohodl s baskytaristou J. Černým a navíc přijal angažmá ve FISYO (Filmovém symfonickém orchestru) a tak jeho místo za bicí soupravou zaujal protřelý a zkušený David Koller (ex-Jasná páka, ex-5P, ex-SLS, zároveň ZOO), který se stal vedle Ledeckého i druhým zpěvákem. Sotva přišel, hned se zúčastnil nahrávání třetího "žentourovského singlu. V té době navíc všichni kmenoví členové Žentouru pomalu končili svoje studia na konzervatoři, takže začala být volná cesta k tomu aby se soubor profesionalizoval. A tehdy se také sound kapely začal měnit směrem k poněkud komerčnější formě. Janek Ledecký to lapidárně komentuje v seriálu Bigbít: "Řekli jsme si, že budeme dělat programově pozitivně. Tehdy jsme to nazvali ´no problem image´." A jeho spoluhráč Petr Ackermann v tomtéž pořadu dodává: "Samozřejmě že jsme šli po slávě a popularitě, takže jsme se snažili bejt líbivý, ale v takovejch nějakejch svejch mantinelech." Ledecký si v té době zahrál jednu z rolí v příšerném filmu "Zelená léta" - o rok později se Žentour herecky podílel i na filmu "Můj hříšný muž". V roce 1986 se kapele podařilo natočit i svoji první velkou desku, nazvanou "001", na které se jako hosté objevili třeba Ivana Chýlková nebo kytarista Michal Šenbauer (zároveň ZOO). A také vystavět svůj bombastický koncertní program "Múzy v presu" (se Šenbauerem v sestavě) se kterým zavítal v tomtéž roce i do Západního Německa na festival Ost-West Rock Treff. V lednu 1987 zahájil činnost fan klub skupiny a připravena byla též půda pro vydávání vlastního občasníku ("ročníku") "Žentour revue", jehož první číslo vyšlo v dubnu 1987. Hudebně začala skupina pomalu ale jistě zabředávat do toho, čemu se začalo mezi hudebními publicisty říkat ´nový pop´. A. Opekar to velmi výstižně popsal v knize Excentrici v přízemí (zkráceno): "Žentour zkrátka zužitkoval podněty nové vlny pro vytvoření zábavného koncertního programu, plného živé, dynamické hudby a secvičených pohybových gagů s využitím překvapivých scénických efektů (například kombinace speciálních líčidel s určitými druhy osvětlení). Růst profesionální dokonalosti je tu však (zákonitě?) spojen s posunem k méně provokující líbivosti a snazší stravitelnosti… Vyhraněné publikum malých velkoměstských klubů nad Žentourem zlomilo hůl nebo alespoň mávlo rukou, zatímco široký okruh fanoušků znuděných obstarožní nabídkou české pop music uvítalo sérii gramofonových a rozhlasových nahrávek jako oživující změnu v jinak stereotypním jídelníčku." A tak vplul Žentour na širý oceán popu… Jezdil dál své bombastické koncerty a to nejen u nás - zahrál si v Polsku (nejprve samostatné mini-tour, poté s tehdejšími populárními zpěváčky H. Vondráčkovou, M. Davidem, V. Neckářem atd. na Dnech Prahy ve Varšavě), Švédsku (festival ve Stockholmu) a SSSR (ukrajinské turné s 5P a folklórním souborem Čačina). Na konci roku 1987 skupinu opustil David Koller. Prudila ho nejen ústupky vykoupená sláva (za to, že mohli předskakovat na turné v únoru ´87 tehdejším Zlatým slavíkům z Elánu, museli odehrát festival politické písně v Sokolově), ale i samotná hudba Žentouru, která vlastně s rockem neměla už vůbec nic společného a Davidovi připadala trapná. A tak se začal věnovat svému, pohříchu jako Žentour celkem podobně znějícímu souboru Lucie. Odešel také Petr Ackermann - nejprve kvůli hudební spolupráci s Kocábem a Pavlíčkem na divadelním představení "Výstup Na Fudžijamu" a poté kvůli práci ve studiu Budíkov - od té doby se stal vyhledávaným studiovým hráčem a soundmixérem. Po krátké epizodě kytaristy Jana Šedivého (vyměnil Šenbauera v říjnu 1987) a bubeníka Jaroslava Kašpara (ex-Sprcha) se v tělesu na delší čas usadil ex-člen druhé sestavy Etc…, hráč na bicí Pavel Skala, a také dvě zpěvačky jako protipól k hlavní hvězdě Ledeckému - Ája Suková a Helena Dlasková. Nicméně bylo jasné, že duší souboru jsou oba zakladatelé - Ledecký a Černý. Žentour se na konci 80. let stal vyhledávanou atrakcí, což se přeneslo i do počátku let devadesátých. Objevoval se poměrně často v televizi (hlavně v TKM), v rozhlase a psalo se o něm dost v tisku (zvláštní je, že hlavně v nehudebním). Skupina skončila v roce 1992 odchodem Janka Ledeckého, který se začal věnovat sólové profesionální dráze. celý popis

přidat člena

Členové skupiny Žentour

    zobrazit další
    Hledáte také jako: The Žentour
    Rychlá navigace:videoklipy |novinky |diskuse