zavřít
Satyricon
Založení:
1990
Žánry:
metal
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

2 se líbí, 0 se nelíbí

Skandinávská část Evropy se zdá býti branou do pekel. Právě se tu zrodil Black metal a v záři obrácených křížů vidím drsnou a neúprosnou přírodu. V polích místo strašáků rozlámaný Death metalista nachází se! Davy lidí neúprosně zapalují kostely a kněží obráceni v modlitby sténavě křičí!!! Jsme v zemi, kde je kříž nepřítelem, okupantem a utlačovatelem! Asi jako komunisti kdysi u nás. Ano přesně tak! Tento ubohý národ, jež měl svá božstva, svou hrdou vikingskou minulost a slávu do nebes se tyčící, se nyní klaní před křížem. Není tedy divu, že se k moci dostává poměrně drsný styl, kde je místo pro emoce!! Zde se rodí neměný black metal, který je od celého světa odlišný a dá se říci, že nejlepší. U zrodu měla tu čest být i kapela Satyricon, která se ale nepodílela na hrůzných věcech, jež páchali ostatní skupiny. A teď bacha aby vám nevypadlo cigáro z huby. Stálými členy skupiny jsou pouze Satyr disponující tvrdým škehotavě šeptavým vokálem a drtícím všechny struné nástroje. Druhým je Frost, který si vzal na starost bušení do popelnic. Skupina dlouho hledala styl kterého by se držela, a proto světlo světa spatřilo sedm dem, než jsme se dočkali konečně nějakého oficiálního masa (skupina dříve vystupovala pod jménem Eczema). Tím se v roce 1993 stává Dark medieval times. Tento flák masa skupina dokonale propekla a předvedla se jako mistr kulinářského řemesla. Tyhle vály vás dostanou! Nejdříve chytnete tempo a necháte se drtit překvapivými změnami riffů. Pak přijde druhá píseň Dark medieval times, a valí se na vás drsnost skloubená s propracovaností. Ošem v polovině písně vám vypadne huba z pantů !!! Takže si jí v klidu vraťe tam, kam patří a v klidu poslouchejte dál. Ano v druhé půlce se rozjedou husté vybrnkávačky, neskutečně ladící a děsně návykové. Pro jistotu příště dejte tudle píseň do playlistu 3x. Když píseň skončí nezoufejte tohle dílo graduje. Takže podobných špeků naleznete víc než dost. Stačí se jen posadit na vlnu hudby a nechat se nést. Jak se deskou probíráte dále, objeví se časem zapojení kláves (varhanů). A to jste již v prdeli. Všude kolem vás to žije! Stromy ohýbají větve v rytmu hudby, vaše chůze chytne spád a vy jen řvete Satyricooooooon !!! Pokud si tendle black pustíte, nemůže vás nikdy naladit do špatné nálady. Protože nastavené tempo a efektně potuněné kejtry to prostě nedovolí ! Ve stejném duchu se nese druhá deska vydaná v roce 1994 The Shadowthrone. Oproti prvnímu kousku je trochu náročnější na poslech, takže si jí musíte nejdřív trochu omakat. Hned jak se zabydlíte, tak na ní nedáte dopustit. Klávesy dostávají více prostoru, melodie jsou vymakanější a vy opět upadáte do světa Satyriconu. Posloucháte si takhle drsné kytarové riffy, střídané geniálním tokem klávesových akordů, jež si v této muzice žijí svým životem a prostě zapadají. Zajímavé jsou pak pocity, které to ve vás zanechá. Mozek začne chvíli myslet nad životem, ale to už je zpět kejta a jedeme dál. Klasickou identitu kapely uzavírá deska z roku 1995 The Forest is my throne, která je nově vydané druhé demo kapely. Pak na řadu přichází další placky a skupina podstatně mění styl. Charakteristický zvuk kytar byl přiostřen a zdrsněn. I vokální podání dosáhlo drsnějšího podání. Placka od placky se liší pojetím a jisté je jen jedno - Satyricon patří mezi nejlepší v oboru!! Opět se tu setkáváme se změnami tempa a riffy, často se měnící, nás nutí nad hudbou přemýšlet. Tu a tam se mihne úchvatná vybrnkávačka, ta bohužel již nedostává takový prostor. Chválit zde každou desku nemá smysl. Prostě to sosněte vše, poněvadž každá placka má nápad a od předchozích se liší, takže si nikdy nemůžete stěžovat na nějakou ohranost (snad jen trochu bicí, bijí stále stejně). V roce 1996 tedy přišla na svět Nemesis Divina, s bombou Mother north (doporučuji si stáhnout videoklip). V roce 1999 přichází Rebel extravagnza. V roce 2004 pak Volcano a opět o dva roky později (jsme v roce 2006 pozn. red.), inovacemi prošpikovaný Now Diabolical Jenže.... tohle není vše !!!!!!! Satyricon si drží vysoké tempo a stíhá jet ještě své projekty mimo hlavní linii, v různých experimentech. Ty se božsky daří a vy prosíte o další porci, jak hladové dítě, kterému nestačil oběd. Jedná se o předělávky starších písní, ale najdou se i nové kousky. Když jsem slyšel Megiddo z roku 1997 málem jsem se posral. To je bomba!! Do hry se zapojují syntetizátory a místy nevíte jestli se chlapci nezbláznili a nejedou techno! Nebojte, nejedou ho naopak drtí úchvatný black! A vy tleskáte dojetím z kvalitního projektu! V roce 1999 se objevuje Intermezzo II, jež je opět kvaltiní blackovou deskou, která ve vaší sbírce nesmí chybět. celý popis

přidat člena

Členové skupiny Satyricon

zobrazit další
Hledáte také jako: The Satyricon
Rychlá navigace:fotogalerie |videoklipy |novinky |diskuse